"Moje osobní zkušenost s bolestí zad 

mě přivedla ke studiu fyzioterapie"

Ve své praxi se řídím větou, kterou jsem dostala od své zkušené fyzioterapeutky: "Pokud chceš klienty něco dobře naučit, tak nejdříve sama na sobě potřebuješ zažít pocit provedeného cviku. Tak jedině jim pomůžeš." Tato věta a moje vlastní rozhodnutí mě určitě zachránila před výhřezem plotýnky.

Ve svých osmadvaceti letech, kdy jsem jako vystudovaná fyzioterapeutka poučovala své klienty o správném držení těla, přínosu pravidelného cvičení, ale sama jsem byla pohodlná a lenivá sama se sebou něco dělat. Neposlouchala jsem vlastní tělo, které mi vysílalo signály přes bolesti zad, že něco není v pořádku.

Až jsem se jednoho pátečního rána při oblékání nenarovnala. Zůstala jsem stát v předklonu, opřená hlavou o zeď a nemohla jsem se pohnout. Nevím, jak dlouho to trvalo, ale vím že to bylo šíleně bolestivé. Ta pálivá intenzivní bolest, která mi šla přes půlku hýždě až ke koleni. A jediné, co mi pomáhalo, bylo zůstat v této poloze. Po nějaké době jsem se v bolestech a se slzami v očích dobelhala do postele, kde jsem usnula. Zavolala jsem do práce, že nepřijdu a doufala jsem, že bolest zad přes víkend odezní. Celý víkend jsem jen proležela a přemýšlela jsem co budu dělat.

V duchu jsem si začala slibovat, že pokud mě přestanou záda do pondělí bolet, tak začnu konečně se sebou něco dělat. Záda mě přestala bolet, až po několika dnech a já jsem si splnila slib a začala jsem pomalu cvičit. Ze začátku to šlo pomalu, protože jsem záda měla strnulé a občas se při cvičení objevila malá bolest. Byla jsem na sebe naštvaná, že jsem to nechala dojít tak daleko a nenáviděla jsem se. Hodně jsem brečela, litovala se, ale nakonec jsem se vyhecovala pravidelně začala cvičit. 

Po pár dnech jsem na sobě začala pomalu vidět výsledky. Dobře se mi spalo, mohla jsem se na posteli otočit, měla jsem menší bolesti, lépe se mi vstávalo ráno z postele. Začala mizet zatuhlost a strnulost zad, mohla jsem se více hýbat a chodit. Zvládla jsem se vykoupat, trošku si něco uvařit, ale pořád jsem 3krát až 5krát denně cvičila, protože jsem cítila, že mi to pomáhá a je mi pak příjemně. Po měsíci jsem znovu šla do práce, ale sama jsem na sobě cítila, že na sebe dávám pozor.

Neustále se hlídám při zvedání věcí ze země, při delším stoji u lehátka cítím lehké tuhnutí zad, neujdu tak dlouhé procházky jako dřív, nejsem schopna dlouho jezdit na kole, při sedu u PC si musím dělat pauzy a trošku protáhnout tělo. Přece takhle nemůžu fungovat v práci? Co s tím budu dělat dál?

Přihlásila jsem se na půl roční kurz, který byl zaměřený na správnou aktivaci svalů a pohybu využitelné pro běžný život. Kurz byl skvělý a hodně mi otevřel oči a pohled na jakoukoliv bolest v těle. Vědomosti, které jsem na kurzu získala jsem si vyzkoušela sama na sobě. Nyní je všechny předávám svým klientům, aby žili život bez bolestí zad.